Co je možné?

09.10.2012 15:27

   Víte, naše tělo je dokonalé. Naše intuice a smysly nám mohou říci více než jakékoliv vědecké přístroje. Jediné, co pro to musíme udělat, je otevřít své možnosti..

   Je potřeba uvědomit si jednu základní věc související s tím, co pokládáme za možné. Například plzeňský léčitel Oldřich Peterek říká: “Kdyby pět po sobě jdoucích generací věřilo, že pokud člověk přijde o ruku, doroste mu. Tak potom mu ta ruka opravdu doroste.“ Stejné je to s jakoukoliv nemocí. Pokud mám srovnané a vyřešené všechny příčiny, které vedly k jejímu vzniku, měla by se začít okamžitě léčit. To se ale často neděje. Proč?

   Říkáme, že existuje setrvačnost těla nebo že je potřeba čas, aby se něco projevilo. Ale já vím, že to může být jinak. Všiml jsem si totiž, že když jsem některé věci neviděl, staly se. Stejný moment (tedy absence vůle) nastává, když říkáme, že bychom měli nechat věci volně plynout. Často se pak odehrají v absolutní harmonii, tak jak nejlépe mohou..

Zde je na místě otázka: Co jim brání?

   Jsou to naše "OČI". Tím mám na mysli podmínění naší zkušenosti v tom, co je možné. Nejde ani tak o to, že jsme si zvykli uvažovat v intencích času a prostoru, ale o to, že naše oči, které jsme naučily vnímat svět určitým způsobem, tímto způsobem (včetně naučené kauzální příčinnosti) veškeré dění neustále replikují. Proto mnoho věcí nevidíme.

   Přesto jsme je ale schopni cítit. Oči a uši to vše mohou také vidět a slyšet. Bohužel jsou ale zatím natolik determinované našimi získanými programy o tom, co je vidět, že to k našemu vědomí nepronikne a my to pak v realitě nevidíme tak, jak bychom měli.

   Pokud nezměníme determinaci našich očí, zůstane pravdivé tvrzení, že to podstatné je očím neviditelné. Ale v češtině je slovo „vidět“ odvozeno od slova „vědět“. Posuneme-li tedy hranice svého vidění, posuneme i hranice svého vědění...

Můžete namítnou, že je možné vidět srdcem. To opravdu je, ale pokud si některé věci vidět dovolíme, mnohem dříve se v tomto světě realizují.

   Už dávno bylo řečeno, že hranice jsou jen v naší mysli. A já vím, že jdou posunout. Smažeme-li tyto hranice a dovolíme si vidět i to co pokládali naši rodiče za nemožné, získáme jeden klíčů k bezprostřednímu tvoření svého vlastního života. Někdy jsou to ty poslední dveře, které nám zůstávají uzavřené proto, aby se stal zázrak. Protože my jsem neomezené bytosti a v tomto vesmíru je skutečně možné naprosto všechno..

Mějte se krásně

 

Michal Pešta